Čarodějka a skřítek
V jednom lese hlubokém
na stromě velmi vysokém
malý skřítek kdysi žil
o dalekých krajích snil
Žertuji, to se přeci ví
on bydlel totiž ve křoví
Však tu touhu přesto měl
do světa by tak rád šel
Jenže čaroděj tam taky žil
skleněnou zeď vytvořil
V této kleci skřítek malý
nenacházel sobě rady
On se na něj chodil dívat
neboť uměl krásně zpívat
Při tom zpěvu i čas stál
každý se jen radoval
V tomtéž lese žila dívka
zdobila ji ladná křivka
čarodějkou taktéž byla
nádherná však jako víla
Ona měla skřítka ráda
proto trápila ji velká zrada
Ta ji velmi tížila
veselá vůbec nebyla
Chtěla mu však pomoci
hledívala dlouho do noci
Kde toulají se hvězdičky
v nich je osud celičký
i dostalo od nich radu
jak odčinit svoji zradu
Do světa se vydala
a poustevníka hledala
To nebyl úkol vůbec těžký
do světa však musí pěšky
Na půlnoční stanu jít
touhu po pomoci neztratit
A tak spěchá k svému cíly
už nezdobí ji krása víly
Zabloudila jednou, pětkrát
už začala se toho lekat
Když poutníka potkala
na cestu se zeptala
"Poutníku, snad dobře víš
cestu správnou poradíš."
Poutník na to: "Dívko milá
čímpak ses jen provinila,
že cestou tou toužíš jít
tam nemůžeš přec šťastná být"
Čarodějka hlavu sklopí
slzičkami zemi skropí
"Poutníku já byla zlá
já přítele jsem podvedla
Chlubila se jak on zpívá
vyzradila, o čem snívá
že do světa touží jít
čaroděj jim to chtěl překazit.
I pozval si je na palouček
miloučký byl jako brouček
když pak skřítek začal zpívat
začalo se náhle stmívat
To klec přiklopila svět
úsměv vytratil se hned
Aby klec nikdo nezbořil
skleněnou zeď vytvořil
Teď mou vinu taky znáš,
pročpak se však usmíváš"
Poutník na to odpoví:
"Netrap se už, to se ví.
Půjdu s tebou na kraj světa
tam kde mizí všechna světla.
Pomohu ti s trápením
byť život svůj tam vyměním"
Nechápala jeho slova
nechtěla se ptáti znova
Tak na cestu se vydali
a do kroku si zpívali
Však v noci se ji zdával sen
kde s poutníkem žije jen
a skřítek píseň zpívá
ze všech stran se dívá
Tak šli týdny, měsíce
prošli mnohé vesnice
mnohá města, lesy širé
luka, houští, řeky čiré
Náhle cíl se vynořil
a bránu světla vytvořil
Za ní, už je temnota
co východem je ze světa
Poutník řekl: "Seď tu tiše
já jdu dovnitř temné říše
Vím co musím hledat přec
mne není škody nakonec"
Čarodějce dech se staví
poutníkovi proto praví:
"Nemluv takto, mám tě ráda
bez tebe mé srdce strádá:"
Poutník vešel v temnou říši
nalezl tam velkou číši
Na ní nápis pouze stojí
<Ať se touhy v jedno spojí>
Cestu v temnu našel ven
"Tuhle číši tu si vem,
Běž s ní rychle za skřítkem
probuď kouzlo polibkem"
To ji poutník pošeptal
neb, nemohl jíti dál
Za tu chvilku starcem byl
život se z něj vytratil
Čarodějce zbyly slzy
doma byla na to brzy
Skřítkovi vše vyprávěla
co však dělat nevěděla
Skřítek řekl: " Už to mám,
jednoduchý je můj plán
Ta číše ti přec bez váhání
splní pouze jedno přání
Přej si splnit ten tvůj sen
pak budeme šťastni jen."
Dívka přání vyslovila
číši něžně políbila
Vtom se rána ozvala
a tma velká nastala
když rozhostil se všude klid
už nebylo nic jak dřív
Skřítek ve vítr se proměnil
čaroděj tedy nelenil
Po světě ho nahání
je mu jenom k zoufání
Poutník náhle stojí tu
bere dívku za ruku
Polibek ji zlehka dá
díky větru posílá
A ten si zpívá ve flétnách
komínech i na střechách
Tak splnil se čarodějce sen
o kterém tak snila jen
Všichni štěstí nalezli
čaroděje takto převezli
Ten snad běhá ještě dnes
vítr nepolapí do želez