PROLOG
Na co člověk pravdu hledá
najít se ji, to se nedá
Ona mnoho podob má
nikdo se v ní nevyzná
Co pro jednoho pravda je
druhý svou ji překryje
Je to tím, jak chápu svět
však nedávám ji za vzor hned
Kdybych sic ji přeci hlásal
květinu bych z hněvu vázal
Nikdo nežil život můj
byť odsoudí vše stůj co stůj
Pravdu hlásá každý jen
ač se to zdá jako sen
Nesoudím je za to přec
jejich právo, jasná věc
I dějiny to ukazují
pravdu druhých odsuzují
Vítěz na ní svůj glejt má
druhým ji už neuzná
Tak zahynuly národy
či zbavily se svobody
Pravdu jiných přijaly
v prachu hrdost nechaly
Nemám chuť to napravovat
nebo něco prosazovat
Nehledám tak východ z nouze
zamýšlím se jen a pouze
Fotogalerie: Úvod
Štítky
Nebyly nalezeny žádné štítky.